Vylosování giveaway

Děkuji všem účastníkům giveaway pro Stoletého staříka a blahopřeji komentující č. 2 - Pavlíně, kterou Random vylosoval jako výherce. Pavlíno, napíšu na mail a doufám, že se Vám kniha bude líbit jako mně.

Jirka podstupuje chemoterapie a stále se hledá vhodný dárce kostní dřeně. O vstup do registru dárců se mohou ucházet zdraví lidé ve věku 18-35 a v naší rodině zrovna nikdo tak mladý není. :-) Ptala jsem se v odběrném centru, jestli by mě do registru přesto nepřijali. Bohužel jsem neuspěla, nejen kvůli věku, ale ani můj zdravotní stav není pro darování kostní dřeně vyhovující. Takže dobrá rada pro juniory - zapište se do registru dárců, dokud jste mladí a zdraví, jeden nikdy neví, kdy se to bude hodit... Před pár dny jsem četla o velké podpoře dárcovství kostní dřeně mezi vojáky, tak snad se podaří objevit dokonalého dárce. Uf. Určitě se najde!

Ještě musím napsat něco k bydlení, abych se věnovala také hlavnímu tématu tohoto blogu. Nedávno jsme zařizovali apartmán pro nového člena naší rodiny. :-)

Kytička z ruliček

Á, to je ale krásně zdrobnělinkovaný tituleček!
Proto jsem taky vymazala dodatek, který konkretizoval ruličky. Myslím, že to poznáte, ruličky jsou samozřejmě od toaletního papírečku.

Takže, vezmete svou sbírku ruliček a nastříháme ji na proužky. Před stříháním ruličku zplácneme, nebudeme jako já pižlat kolem dokola tupým nožem na koberce, než mi došlo to zploštění...

Potom si cvičně složíme kýženou podobu naší ruličkové tvorby.

 Nebo takhle?

A začneme slepovat, pomáháme si kolíčky na prádlo.

V mezičase marně lákáme dítě, pro jehož kreativní rozvoj celou anabázi podstupujeme, aby se zapojilo.
Dítě má jako obvykle svou hlavu a raději si kreslí, tentokrát hippie Pannu Marii a rabi Josefa a jejich miminko - však ten příběh znáte...

A jelikož je podobný dceřin obrázek nalezen, kterak zdobí školní brožurku ke Dni světel, je dcera uznána rodinnou umělkyní a maminka se se svým tvořením může akorát vyfotit - a vystavit na blog.

EMA 1.C

Baletka Sněhová vločka

Ema si oblíbila vystřihovánky z papíru, už máme plný dům jednoduchých obdélníkových "deček". Já tyhle dečky v dětství docela ráda tvořila a chtěla jsem si taky zastříhat. Baletka Sněhová vločka mě úplně okouzlila a už jsem se těšila, jak budeme mít celý řetěz tančících sněhových vloček.

Dítě nevděčné pravilo, že to vypadá jako lízátko v sukni a odmítlo se podílet na tvorbě! Tak máme aspoň jednu zkušební. Pokud se vám líbí, stáhněte si střih od autorky z webu Krokotak.

A ještě obrázek z Krokotak.com.

Absolut jazz

Iri z blogu Můj dům, můj squat napsala post o speciální edici vodky Absolut a tím mi připomněla, že nemám polevovat v hledání dobře schovaných (až  příliš dobře) reklamních plakátků na Absolutku.

Plakáty bývaly přiloženy k časopisu o filmu Premiere, což byl jediný časopis o filmech, který jsem kdy kupovala. Přesně jsem věděla, že když něco doporučí Tomáš Baldýnský, můžu na to jít a budu nadšená. Teď čtu akorát recenze Mirky Spáčilové v MfD, a  k ní teda takovou důvěru nemám. Chtěla bych vidět Atlas mraků, trailer byl poněkud nepřehledný, ale dost mě nalákal. Už jste to viděli? Četli?

Mám dnes nějaký nostalgický večer. Napřed jsem rozepsala dva řádky o Premiere, pak jsme s dcerou četly Čtyřlístky z dob mého dětství a to neuctivé dítě mi do učí tvrdilo, že: "starý knížky jsou blbý"! Prý to říkala nejlepší kamarádka Sofinka, tak je to pravda. Odmítla poslouchat Makového mužíčka a před spaním jsem jí tedy četla Dva lelky ve skříni (o Karlíkovi nemluvě). Což je celkem nová knížka, neboť vyšla v roce 1990.

Podařilo se mi neusnout s ní a tak jsem se na chvíli přemístila k televizi, která též běžela na vlnách nostalgie a nabídla mi Legendy popu s Mirem Žbirkou.

Biely kvet, darujem ti biely kvet...

Takže jedu na slovenském retru 80. let -  následuje Laco Lučenič, skupina Banket, Tublatanka... možná dám i Petera Nagye nebo Elán, ale to už riskuju děsivé sny. :-)

Jo a ten plakát jsem našla! Ještě mám jeden - jsou na něm růžové baletní piškoty. Krásně by se hodil do dívčího pokoje, dokud to dívče neví, CO je ABSOLUT.

LED lampa IKEA PS - konečně!

Hurá, sláva, už máme nainstalované lampy z IKEA, na tuto chvíli se čekalo od května.
Pak přišel hodinový manžel a lampy zapojil, lustr zapojil, myčku opravil, panty vyměnil, obrázky pověsil... Doporučuji.

Po 11 letech bydlení máme všechna svítidla a už žádné bezprizorně visící kabely.

Lampy svítí dostatečně, na čtení se mi jejich světlo moc nelíbí, připadá mi trochu pichlavé. Pod černou lampu rozkládám žehlící prkno, pro tyto neblahé účely svítí skvěle. Konečně můžu žehlit i za tmy, ach, já se mám!

DNES FRONTA MLADÁ NOVINI DNES

Dcera Ema ví, co má maminka ráda a v čem si každý den čte. Novini!

Co dnes píšou? Samé dobré zprávy!

Tady je zmínka o presidentovi, ale jinak taky dobré zprávy.

Sportovní rubrika - dnes se hrál basketbal.

A reklama na závěr.

Laskavý čtenář promine, že autorka NOVIŇ má plastelínu za drápkama. To je úplné nic proti tomu, jak dopadla tatínkova podložka pod notebook, která posloužila coby modelovací... Kartáček na nehty jsem musela vyhodit a sedačka na to byla taky zralá, ale naštěstí se do koše nevešla.

Čas pro děti

Otec a dcera si hrají. Otci zvoní telefon. Je to pracovní hovor. Důležitý. Dlouhý.
Otec telefonuje.
Dcera čeká.
Otec stále telefonuje.
Dcera stále čeká.
Dceru to už nebaví.
Dcera si kreslí.
Nekreslí, ona apeluje na rodiče.

Paní učitelka v první třídě bude asi koukat.
Hezké prázdniny.
A nezapomeňte - mějte víc času na děti. :-)

Moje první vražda elektrickým proudem

To si takhle v noci, po tmě, sedíte u počítače a čtete v klídku blogy tvoříte hodnoty a najednou: bzzz bzzz bzzz! Mucha (známá též pod názvem moucha). Protivná a rušivá a ještě mi drze sedí na kurzoru. A bzučí, bzučí, bzučí.

Takhle mě týraly posledních pár horkých nocí, až jsem se vydala do OBI a pořídila tam za cca 70 Kč elektrickou plácačku na mouchy. Já tu havěť totiž s normální nejsem schopná zabít... je to takové příliš krvavé a vůbec eklhaft. A včera, v pozdních nočních hodinách, za svitu monitoru, jsem elektriku poprvé vyzkoušela. No, hrůza. Já si představovala, že moucha po úderu plácačkou sklapne křidýlka a tiše vypustí dušičku do mušího ráje. A ono to udělalo ránu jak z děla a jiskru jak z ohňostroje nad Špilberkem! Mucha sice mrtvá, ale já leknutím téměř taky.

Do rána mi otrnulo a tak jsem svůj zabijácký kousek předvedla rodině u snídaně. Všichni to rozdýchali, dvě mouchy nepřežily.

Plácačka je pro výstrahu v okně, aby nemohly říct, že jsem je nevarovala.

IKEA PS 2012

Dnes přestaví IKEA svou novou kolekci IKEA PS 2012.

19 designérů hledalo inspiraci ve více než 60 let starých katalozích IKEA a v archivech. Úkolem designérů bylo   navázat na osvědčenou minulost současným pohledem, s ohledem na trvalou udržitelnost, prostřednictvím nových materiálů.

foto IKEA

Designérka Lisa Norinder je pokračovatelkou rodinné tradice - pro IKEA navrhoval v 80. letech už její otec Lars Norinder. Lisa si k inovaci vybrala jeho jídelní židli Albert - je pohodlná, skladná, s ladně oblými tvary. A jak ji vylepšila? Podívejte se na video - vznikla stohovatelná barová stolička.

Další videa jsou tady.

Kolekce IKEA PS je designovým prohlášením IKEA. Klade důraz na špičkový skandinávský design, ovšem nezapomíná na cenovou dostupnost. Kolekce byla poprvé uvedena v roce 1995. Celou kolekci si můžete prohlédnout klasicky na webu nebo v obchodních domech IKEA a nebo - na novém portále PS AT HOME IKEA.COM, který shromažďuje fotky fanoušků nové kolekce a ukazuje použití designových skvostů ve skutečných domovech. Inspirujte se!

A jak se hnízdové stolky z nové kolekce IKEA PS vyjímají u nás doma?

Verze 1 - a la maminka - blogerka o bydlení a designu

Verze 2 - a la dcerunka - spokojená, že má další TŘI stolečky na svoje aktivity. :-)

Nakresli mi Barbie...

... žádala mě dcera. Ne, nebylo to poprvé, co jsem pro ni něco kreslila, ale bylo to asi poprvé, co mi na to řekla svůj názor. Lehce účastně, chápavě a shovívavě: "Ty neumíš moc kreslit, viď?"

Já jí teda srabácky vytkla, že při vymalovávání dost přetahuje a tak mi tu pidlookou krasavici pokazila, ale jinak má pravdu. Neumím kreslit. Na svou obranu musím říct, že jsem se tuto neumělost pokoušela odstranit ještě v těhotenství, kdy jsem byla na kursu kreslení pravou mozkovou hemisférou. Asi jsem měla za ty roky trochu trénovat, no jo...

Ale kdybych potkala Malého prince, beránka bych pro něj nakreslit uměla!

Abych se držela tématu svého blogu - obrázek Barbie mi připomněl tuhle fotku, nalezenou na Styleroom.se.

obrázky z alba http://www.styleroom.se/album/3034

Seminář o látkách v obchodě Kalců

Šiju, šiju si botičky, do sucha i do vodičky.

Ne, nejsem vodník ani nepřiznaný potomek rodiny Baťovy a boty fakt nešiju. Můj šicí stroj v dlouhých chvílích volna vzpomíná na akční minulost a smutně kouká na mé nynější výtvory.
Polštářky, chňapky, sukýnky do gumy a pyžamko pro pětiletou dceru.
A to bývaly doby, kdy jsem si ušila i šaty na maturitní ples... Varování - obrázek je níže na stránce.

Děsivé, špatně ušité a přímo před očima se rozpadající oděvy, nabízené v oblíbených obchodních řetězcích, mě poslední dobou donutily šatit se zejména v sekáčích. Zde budiž vzorem třeba má oblíbená Zu.

Nevím, zda je ještě v Česku někdo, kdo nezná Módní peklo. Jelikož jeho autorka Ada bydlí v Brně, občas jsem si při pochůzkách po štatlu říkala: "Dneska potkat Adu, tak má pěkný úlovek do Pekla". A heč! Jsem tam!

Do jedné z diskusí na Módním pekle se zapojila paní Kalců, majitelka stejnojmenného obchodu s látkami v Brně a Praze. Nabídla čtenářkám informační seminář o látkách, jehož jsem se v sobotu zúčastnila. Na semináři jsme měli (čekala jsem samé ženy a dívky, ale zúčastnil se také jeden mladý muž) možnost látky si osahat, na vše se vyptat a udělat si vzorníček. Látky, nůžky, brožura, lepidlo. To mě bavilo. Každý účastník si vyrobil vzorník a dostali jsme také dárečky, z nichž mě zejména potěšilo poslední číslo Burdy. Už jsem ji dlouho nekupovala, jelikož fakt nešiju, ale v dobách dřívějších jsem hltala každé číslo.

Otázka pro pamětníky: pamatujete Burdu v ruštině?
Otázka pro všechny: šijete si na sebe oblečení?
Otázka pro mě: když jsem se u paní Kalců tak poučila, pustím se zase do šití?

No a perlička na závěr - můj opus magnum z blíže nespecifikovaného roku minulého století...

Kaštanka cestuje

Kaštanka je postýlkový mazlíček. Tedy bývala. Letos v létě se nějak rozcestovala a po dovolené u moře si vyrazila ještě na jih Moravy.
Kaštančina majitelka svatosvatě přislíbila, že bude kočičku držet za tlapičku nebo nosit v batůžku.
Ha, ha, ha.
Nakonec se ta těžká kočka nosila v mé tašce a když akčnější část naší rodinné výpravy horolezila, my s Kaštankou jsme se věnovaly dokumentární fotografii.

 

Neodbýváme plyšové kočky tatrankou, takže v dalším pokračování navštíví Kaštanka Café Fara.
To si užije! :-)

PF 2011

Ať se Vám v novém roce krásně bydlí!

Vánoce 2010

Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu.
Kdybyste nám pětku dal, kapr by vám nechutnal.

Pamatujete? Takovéhle duchaplné texty se psaly před Vánoci na školní tabule. Jestlipak se píšou i dneska?

Doufám, že jste měli ty nejkrásnější Vánoce, Ježíšek splnil největší přání a rybí kostičky zůstaly všechny na okraji talíře. Naše Vánoce byly moc hezké - tedy co se domácí pohody týče. Výzdoba musí být lehce (až středně těžce) kýčovitá, to se nedá nic dělat.

Musí se uplatnit:
- všechny půvabné skleněné ozdoby
- přírodniny nasbírané na vycházkách s naší dcerou
- dětské výrobky ze školního jarmarku.
Jak jsme se s tím poprali, viz níže.