Šiju, šiju si botičky, do sucha i do vodičky.
Ne, nejsem vodník ani nepřiznaný potomek rodiny Baťovy a boty fakt nešiju. Můj šicí stroj v dlouhých chvílích volna vzpomíná na akční minulost a smutně kouká na mé nynější výtvory.
Polštářky, chňapky, sukýnky do gumy a pyžamko pro pětiletou dceru.
A to bývaly doby, kdy jsem si ušila i šaty na maturitní ples... Varování - obrázek je níže na stránce.
Děsivé, špatně ušité a přímo před očima se rozpadající oděvy, nabízené v oblíbených obchodních řetězcích, mě poslední dobou donutily šatit se zejména v sekáčích. Zde budiž vzorem třeba má oblíbená
Zu.
Nevím, zda je ještě v Česku někdo, kdo nezná
Módní peklo. Jelikož jeho autorka Ada bydlí v Brně, občas jsem si při pochůzkách po štatlu říkala: "Dneska potkat Adu, tak má pěkný úlovek do Pekla". A heč!
Jsem tam!
Do jedné z diskusí na Módním pekle se zapojila paní
Kalců, majitelka stejnojmenného obchodu s látkami v Brně a Praze. Nabídla čtenářkám informační seminář o látkách, jehož jsem se v sobotu zúčastnila. Na semináři jsme měli (čekala jsem samé ženy a dívky, ale zúčastnil se také jeden mladý muž) možnost látky si osahat, na vše se vyptat a udělat si vzorníček. Látky, nůžky, brožura, lepidlo. To mě bavilo. Každý účastník si vyrobil vzorník a dostali jsme také dárečky, z nichž mě zejména potěšilo poslední číslo Burdy. Už jsem ji dlouho nekupovala, jelikož fakt nešiju, ale v dobách dřívějších jsem hltala každé číslo.
Otázka pro pamětníky: pamatujete Burdu v ruštině?
Otázka pro všechny: šijete si na sebe oblečení?
Otázka pro mě: když jsem se u paní
Kalců tak poučila, pustím se zase do šití?
No a perlička na závěr - můj opus magnum z blíže nespecifikovaného roku minulého století...