Slavnosti chřestu v Ivančicích 2013

Stává se mi z blogu spíš rodinný deníček, ale co se dá dělat... Takže dnes o tom, že nastala sezóna chřestu a my se vypravili na ochutnávky chřestových jídel do mého rodného města.

Letos jsme byli na chřestových slavnostech potřetí - a zdály se mi zatím nejlepší. Zápis z předloňska mám tady, loňský výlet za chřestem nestál za zaznamenání - přijeli jsme dost pozdě a k ochutnání toho už bylo pomálu.

Letos už je taky dcera větší, starší a rozumnější -  což samozřejmě neznamená, že by snad vzala chřest na milost a do úst. Ale nemuseli jsme aspoň strávit tolik času postáváním u skákacího hradu...

Co jsme ochutnali? Já se těšila na chřestové sushi...

...a chřestovou zmrzlinu. Moc dobrý byl ten kvítek (snad jedlý :-)).

Ostatní členové výpravy si ochutnali ještě toto:

U některých stánků se tvořily fronty a tak byla příležitost pozorovat kuchaře při práci.

Kdo už nemohl chřest ani vidět, mohl si dát třeba staročeské placky...

Koupit si něco na řemeslných trzích...

Nebo se přesunout do vinné sekce, kde bylo moc příjemně...

Ten deštník s Muchovými motivy jsem si měla koupit... tak příští rok!

Bistro Franz

V minulém článku o kuchyni ve stylu francouzského bistra jsem si trochu připravila půdu pro dnešní ukázku interiéru v brněnském Bistru Franz, které se mi konečně podařilo navštívit. Dala jsem si krůtí prsa s kaší z dýně. Kaše byla tak nádherně oranžová, až se můj muž ze všech nejlepší bál ochutnat. :-) Ale krásně barevný byl i jeho talíř, pražma pečená v papilotě byla podávaná s grilovanou zeleninou.

No, ale byli jsme tam taky kvůli interiéru, který je barevný a poctivý. Dřevo, beton, kov, žádné levné napodobeniny. Jednoduché červené židle z TONu, barevná svítidla zavěšená na červených kabelech.

Z fotek je patrné, že jsem se ostýchala nějak moc tam pocházet s foťákem, takže se podívejte do mnohem lepší fotogalerie na webu Bistra Franz.

Tohle bistro sídlí v domě navrženém architektem Františkem Pavlů, jehož jméno má v názvu. Dům na Veveří 14 má nádhernou secesní fasádu. Tedy - nádhernou... Když ji před pár lety opravili a všechny ty květy, stonky, úponky, blizny a čnělky zazářily ve svých původních barvách, myslela jsem na Adolfa Loose a jeho tvrzení "Ornament je zločin". Kytičky jsou kýč, to ví každá dyzajnová blogerka. :-) Ale nějak jsem si na to zvykla a teď se mi dům jeví býti úžasným. Jak se líbí vám?

Foto - pro Brněnský Deník, Attila Racek

Marilyn Café v Brně

Tak dlouho jsem se chystala, že někdy zajdu do Marilyn Café, až tuto kavárnu v retro americkém stylu 50. a 60. let zavřeli... ještě ne zcela! Pokud se vám interiér na fotkách líbí, máte poslední možnost dát si tady kafe do 15.6.2012. A dle informací na facebooku, nábytek je k prodeji. Vybrali byste si, nebo je to příliš retro?

 

Fotky z facebookové stránky Marilyn Café.

Slavnosti chřestu v Ivančicích

Letos již 17. Slavnosti chřestu se konaly v Ivančicích. Toto malé město na jižní Moravě je (kromě chřestu) známé taktéž díky slavným rodákům - narodil se tu Alfons Mucha , Vladimír Menšík a autorka tohoto blogu.:-)

Máte rádi chřest? Nebo taky po kousnutí do lákavě vypadajícího smaženého válečku protáhnete obličej a zklamaně pronesete: "Vždyť je to zelenina?!?". Naši dceru jsme pochoutkami z chřestu moc neuctili. Možná by jí chutnal chřest s jahodami, balsamicem a citronovou zmrzlinou, ale na to jsem neměla odvahu. Ema by snědla jahody, muž zmrzlinu a na mně by zbyl chřest a ocet.:-)

Kromě chřestu bylo na slavnosti dosti jiných pochoutek. 

Nechyběly ani designové doplňky. :-)

A košík měl svoji obnovenou premiéru.

Hotel Radun, Luhačovice

Na pár dnů dovolené v Luhačovicích jsme se ubytovali v hotelu Radun. Hotel je jednou z funkcionalistických vil v části Luhačovic zvané Bílá čtvrť. Vila byla postavena podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse v roce 1926, investorem byl řídící učitel z Luhačovic Josef Martínek. Vila Radun sloužila jako lázeňský pension až do znárodnění v roce 1948, později byla přebudována na dětskou léčebnu. Více o historii hotelu Radu a dalších stavbách Bohuslava Fuchse v funkcionalistické Bílé čtvrti se můžete dočíst na stránkách projektu Slavné vily.

Nová kapitola v historii hotelu Radun začala v loňském roce důkladnou rekonstrukcí a modernizací, která se ale snažila důsledně zachovávat funkcionalistickou tvář a navázat na prvorepublikovou atmosféru. Hotel byl znovuotevřen v květnu a při našem srpnovém pobytu už mu chyběla jen nová venkovní fasáda.

Interiér hotelu je laděn do tlumených barev, ve všech prostorách se uplatňují stejné barvy a materiály. Moc se mi líbila svítidla (myslím, že od brněnského výrobce Lucis). Potěšily i některé doplňky z IKEA, třeba přehoz na postel Ofelia, který se moc líbí mojí mamince a mně vždycky připadal příšerně "chemlonový" - do Slunečního pokoje v hotelu Radun se hodil skvěle. Stěny zdobí grafiky Petra Nikla.

Jak se kdysi v hotelu Radun líbilo Nataše Gollové nebo Ljubě Hermannové už se asi nedovíme, ale za své eklektické estetické oko mohu pobyt zde rozhodně doporučit. :-) Nejenom příznivcům funkcionalismu, ale třeba milovníkům dobrého jídla, jež by mohla uspokojit hotelová penze dobré pohody. Jen naše čtyřletá dcera blaho večeře o čtyřech chodech, servírované za  decentního klavírního doprovodu, někdy neocenila...

Předkrm: pečený žampion plněný parmazánem a bylinkami...
Ema: "Nejím."
Salát: čerstvý špenát a opečená slanina...
Ema, už lehce zoufalá z hladu: "Nejím."
Pokud přišla na řadu polévka s nudlemi, zaplála v dětských očích nelíčená radost, vystřídaná vzápětí krutým zklamáním...
Ema: "Proč tak málo????" :-)