Předvánoční Vídeň

Ano, i já jsem měla možnost vidět kouzelnou atmosféru předvánoční Vídně... ovšem naposled v roce 1989. Nejvíc mi utkvělo v paměti, že Vídeňáci mi připadali hrozně elegantně oblečení a Češi byli ve svých sportovních bundách rozpoznatelní na první pohled. Ani nemuseli mít trikoloru. Přesně vím, jakou děsivou bundu jsem na sobě tenkrát měla a dokonce ji ještě pořád mám. Onu hnusnou hráškově zelenou obrovskou zimní bundu jsem si koupila při příležitosti své první brněnské demonstrace proti režimu v listopadu 89. Abych při cinkání klíči nezmrzla. Jo jo, byla jsem už tenkrát velká holka, jezdila jsem s kámoškou do Brna a sama si kupovala oblečení...

Minulý víkend tedy byli ve Vídni jen můj drahý skorochoť s naší milovanou dcerou a její plyšovou kočkou Kaštankou.

Dětská dílnička a stínové divadýlko.

Tahle fotka byla speciálně pro mně, sice nemá kouzlo Vánoc, ale moc se mi líbí.

Doplnění cyklu Kaštanka cestuje... 

 ... jen o pár záběrů, protože asistentka nejevila přiliš velké nadšení pro věc.

A trochu hodně kýče na závěr.

Café Fara v Klentnici

V Café Fara v Klentnici už skoro každý byl, nebo o ní aspoň četl na idnes nebo na Scuku, takže malebné prostředí a lákavé dobrůtky nemusím popisovat. Chtěla jsem se tam podívat už dlouho a cesta z dovolené v Mikulově byla jedinečná příležitost. Muže ze všech nejlepšího a roztomilou dcerušku je ovšem těžké nalákat na nějakou kavárnu ("Mami, a je ta kavárna DĚTSKÁ???")... Pro zajištění všeobecné spokojenosti jsme mé gastro-architektonické choutky doplnili výšlapem na Sirotčí hrádek - též doporučuji.

 

Kaštance se tam taky docela líbilo, zmrzlina přišla k chuti a poleženíčko u levandule - kdo by odolal?

Pár fotek z interiéru Cafe Fara přidám ještě na Facebook.
Závěrem skvělá pochoutka - pražená meruňková jádra. Máte je taky rádi?

Kaštanka cestuje

Kaštanka je postýlkový mazlíček. Tedy bývala. Letos v létě se nějak rozcestovala a po dovolené u moře si vyrazila ještě na jih Moravy.
Kaštančina majitelka svatosvatě přislíbila, že bude kočičku držet za tlapičku nebo nosit v batůžku.
Ha, ha, ha.
Nakonec se ta těžká kočka nosila v mé tašce a když akčnější část naší rodinné výpravy horolezila, my s Kaštankou jsme se věnovaly dokumentární fotografii.

 

Neodbýváme plyšové kočky tatrankou, takže v dalším pokračování navštíví Kaštanka Café Fara.
To si užije! :-)