Čas pro děti

Otec a dcera si hrají. Otci zvoní telefon. Je to pracovní hovor. Důležitý. Dlouhý.
Otec telefonuje.
Dcera čeká.
Otec stále telefonuje.
Dcera stále čeká.
Dceru to už nebaví.
Dcera si kreslí.
Nekreslí, ona apeluje na rodiče.

Paní učitelka v první třídě bude asi koukat.
Hezké prázdniny.
A nezapomeňte - mějte víc času na děti. :-)

Posed v Brně na Konečného náměstí

Že jsou Posedlí oblouzněni posedy, je už všem patrně známo.
Novinkou - pro mně - byla jejich aktuální akce v Brně, ve spolupráci s 4AM. V Brně se budují posedy.

Nejbližší našemu domovu jsme dnes s dcerou prozkoumaly. Posed, umístěný na plácku zeleně na Konečného náměstí, slouží k propagaci Měsíce autorského čtení. Na posedu byly zavěšeny tři knihy, moc jsem si nepočetla, jelikož do útulného koutku pod posedem pršelo a nahoru jsem se bála vylézt. A moje průzkumnice zatím umí číst jen velká písmena.

Posed na Moravském náměstí má být prý opatřen skluzavkou. Myslím, že můžete čekat ještě jednu posedovou reportáž. :-)

Černobílé pruhy

Na zdi, na koberci, na povlečení, na nádobí, na obraze... kdekoliv. Tahle sbírka obrázků je součástí mého rozhodování, zda pořídit nový koberec z IKEA Stockholm RAND.

Likainen Parketti

A Merry Mishap

Mackapar

Emmas Welt

 ernashus

 ernashus

 My 2nd hand life

 Weekday Carnival

kotilo

Červený nafukovací balonek

Napřed jsem zahlédla toto:

Na první pohled - věšák do předsíně z červeného nafukovacího balonku. Jo!

Ovšem spodní část, kterou na první fotce decentně zakrývá oblečení, vypadá takto:

Obrázky z Yanko design

Objekt z obrázků se jmenuje "Hiroshima - od ničivé zbraně k poletujícímu věšáku". Červený balonek má za úkol držet bombu, aby nikdy nedopadla na zem. 

Věšák Hirošima je dílem dvojice designérů Mehmet Erdi Özgürlük a Anıl Ercan.

Je to dojemné? Je to laciné a nedůstojné? Líbí se to Japoncům? Může to přispět ke světovému míru?  

Nevím. 

Balonek se mi líbí, bomba ne. 

Nejdojemnější nafukovací balonky byly stejně ve filmu Vzhůru do oblak.

dornob.com

Mezinárodní den trpaslíků

Milí trpaslíci, přejeme všechno nejlepší!

Trpaslík zahradní, obyvatel chaty na Vidláku.

Trpaslík designový, k mání například v obchodě Designpropaganda.

Trpaslík červený, nejlepší!

Bohemia Living Handmade

Čtete online časopis Bohemia Living? Určitě ano, poslední číslo má přes 30 tisíc shlédnutí. Děkujeme.

Jste tvůrčí? Prodáváte svoje výrobky přes internet?
Líbilo by se vám, prezentovat některou ze svých prací na stránkách našeho časopisu?
My v Bohemia Living máme rádi kvalitní designové, rukodělné a originální výrobky. Pro podporu českých tvůrců jsme spustili projekt Bohemia Living Handmade. Pošlete nám fotku svých výrobků! Vytvoříme z nich galerii, mělo by je tedy spojovat jedno téma - pro 3. číslo časopisu je jím "Léto, prázdniny, hry a hračky". Uzávěrka bude 25. června 2012. Všechny důležité informace najdete tady.


Přemýšlela jsem, jakým obrázkem doplnit výše uvedený text a rozhodla jsem se pochlubit se tu vlastním handmade výrobkem. :-) Krabice na klobouky není tedy z nejnovějších, ale rozhodně z největších - průměr 35 cm. Krabice je pojednána oblíbenou tvořilkovskou ubrouskovou technikou a ozdobena sametkou a bambulkovou lištou. Výtvor jsem věnovala své zlaté mamince a krabice je nafocena v její ložnici. Povšimněte si, prosím, zlatého zdobení retro skříně, která mamince přirostla k srdci a bude sloužit až do úplného zhroucení, což očekáváme každým dnem. :-)

Já klobouky nenosím, ale krabice na ně by se mi hodila na uložení všech pokrývek hlavy mé dcery. To je všelijakých kloboučků a kšiltovek a bekovek... Nemůžu na kulaté kartonové krabice větších velikostí nikde narazit. Neviděli jste je v nějakém eshopu?

Moje první vražda elektrickým proudem

To si takhle v noci, po tmě, sedíte u počítače a čtete v klídku blogy tvoříte hodnoty a najednou: bzzz bzzz bzzz! Mucha (známá též pod názvem moucha). Protivná a rušivá a ještě mi drze sedí na kurzoru. A bzučí, bzučí, bzučí.

Takhle mě týraly posledních pár horkých nocí, až jsem se vydala do OBI a pořídila tam za cca 70 Kč elektrickou plácačku na mouchy. Já tu havěť totiž s normální nejsem schopná zabít... je to takové příliš krvavé a vůbec eklhaft. A včera, v pozdních nočních hodinách, za svitu monitoru, jsem elektriku poprvé vyzkoušela. No, hrůza. Já si představovala, že moucha po úderu plácačkou sklapne křidýlka a tiše vypustí dušičku do mušího ráje. A ono to udělalo ránu jak z děla a jiskru jak z ohňostroje nad Špilberkem! Mucha sice mrtvá, ale já leknutím téměř taky.

Do rána mi otrnulo a tak jsem svůj zabijácký kousek předvedla rodině u snídaně. Všichni to rozdýchali, dvě mouchy nepřežily.

Plácačka je pro výstrahu v okně, aby nemohly říct, že jsem je nevarovala.