Petr Hůza - porcelánové hrnky a brože

Nejlepší objev z letošního Kunštátského jarmarku! Porcelánové hrnky a brože od Petra Hůzy byly úplně jiné než všechny okolní keramické hrnky.

Tak lehké, tenké a skvěle bílé.
Interesantně křivolaké.
Vtipnými malůvkami zdobené.

Hrnčířský jarmark - Kunštát 2010

Byla jsem, viděla jsem, koupila jsem. Oko se potěšilo, ale málo. Hodně věcí jsem si pamatovala z loňska (viz článek zde). Objevem byl pro mně autor bílých porcelánových hrnků a porcelánových broží - fotky a pár slov k němu budou v dalším příspěvku - sledujte blog. :-)

Na fotkách jsou věci, které mě zaujaly. Což neznamená, že se mi líbily. Dodávám jen pro pořádek, aby si náhodou někdo nemyslel, že se mi snad líbí ti kýčovití sněhuláci s kšiltovkou. Ale jsou vcelku roztomilí, že jo? :-)

Treehotel - skleněný pokoj

Pohled do korun stromů kdesi za polárním kruhem ve Švédsku? Ano. Ale není to jen příroda, díváme se na hotelový pokoj.
Treehotel v Harads je místem, které spojuje divokou přírodu, zdůrazňuje ekologické hodnoty, využívá moderní design.

A umožňuje pomyslně snídat s ptáky na jedné větvi.
Ovšem, co na to řeknou ptáci?
Budou ostřížím zrakem pátrat po známých samolepkách s černou ptačí siluetou nebo ve střemhlavém letu celý hotel přehlédnou a rozplácnou se na jeho skleněné stěně? Ne, ne. Na sklech je použit zvláštní film, který je pro ptáky viditelný - říká Kent Lindvall, autor konceptu hotelu.

Fotky jsou působivé, úžasné. Neumím si vůbec představit, jaký výhled má a co zažívá návštěvník skleněného pokoje... Kdybyste tam jeli na dovolenou, napište mi o tom. Děkuji. :-)

Obrázky z Designboom

Dětská kavárna Bublilend

Začal školní rok, dcera nastoupila do školky a tak jsem myslela, že mě radovánky spojené s návštěvami dětských kaváren minou... Nikolivěk. Dnes jsme s Emou zase byly v Bublilendu (Brno, Kounicova ulice). Už tam mám přečtené všechny časopisy, dokonce i Cosmopolitan a Maminku, takže tímto apeluji na milé obsluhující kavárenské dámy a prosím o aktualizaci čtiva. :-)

Bublilend je příjemné místo, poskytující velký prostor pro dětské hry, mají dokonce Emouškovu oblíbenou trampolínu. Mně se (kromě časáků, pochopitelně) nejvíc líbila plyšová fretka. A mátový čaj s medem.

Dětská kavárna není samozřejmě žádné extrémně relaxační místo pro vychutnávání kávy a poslech jazzových standardů, a ta blonďatá holčička ječela dost nahlas, ale přesto tam byl vcelku klid a pohoda. Doporučuji, je to moje momentálně nejoblíbenější brněnská dětská kavárna.

Hotel Radun, Luhačovice

Na pár dnů dovolené v Luhačovicích jsme se ubytovali v hotelu Radun. Hotel je jednou z funkcionalistických vil v části Luhačovic zvané Bílá čtvrť. Vila byla postavena podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse v roce 1926, investorem byl řídící učitel z Luhačovic Josef Martínek. Vila Radun sloužila jako lázeňský pension až do znárodnění v roce 1948, později byla přebudována na dětskou léčebnu. Více o historii hotelu Radu a dalších stavbách Bohuslava Fuchse v funkcionalistické Bílé čtvrti se můžete dočíst na stránkách projektu Slavné vily.

Nová kapitola v historii hotelu Radun začala v loňském roce důkladnou rekonstrukcí a modernizací, která se ale snažila důsledně zachovávat funkcionalistickou tvář a navázat na prvorepublikovou atmosféru. Hotel byl znovuotevřen v květnu a při našem srpnovém pobytu už mu chyběla jen nová venkovní fasáda.

Interiér hotelu je laděn do tlumených barev, ve všech prostorách se uplatňují stejné barvy a materiály. Moc se mi líbila svítidla (myslím, že od brněnského výrobce Lucis). Potěšily i některé doplňky z IKEA, třeba přehoz na postel Ofelia, který se moc líbí mojí mamince a mně vždycky připadal příšerně "chemlonový" - do Slunečního pokoje v hotelu Radun se hodil skvěle. Stěny zdobí grafiky Petra Nikla.

Jak se kdysi v hotelu Radun líbilo Nataše Gollové nebo Ljubě Hermannové už se asi nedovíme, ale za své eklektické estetické oko mohu pobyt zde rozhodně doporučit. :-) Nejenom příznivcům funkcionalismu, ale třeba milovníkům dobrého jídla, jež by mohla uspokojit hotelová penze dobré pohody. Jen naše čtyřletá dcera blaho večeře o čtyřech chodech, servírované za  decentního klavírního doprovodu, někdy neocenila...

Předkrm: pečený žampion plněný parmazánem a bylinkami...
Ema: "Nejím."
Salát: čerstvý špenát a opečená slanina...
Ema, už lehce zoufalá z hladu: "Nejím."
Pokud přišla na řadu polévka s nudlemi, zaplála v dětských očích nelíčená radost, vystřídaná vzápětí krutým zklamáním...
Ema: "Proč tak málo????" :-)