V téhle budově jsem kdysi pracovala - moje první zaměstnání. Zní to sice neuvěřitelně, ale teď vypadá o hodně lépe než před lety.:-) Moje kancelář byla ve dveřích vzadu vlevo, za těmi barely s neznámým obsahem. Chtěla jsem jít dál, podívat se, jestli tam ještě zbyla kamínka ze starého náklaďáku, jimiž se v chladných dnech topilo... ale něco tam podezřele šustilo a měla jsem strach, že vyruším spícího ducha skladového hospodářství státního podniku.
Nedaleko odtud je obrovská pekárna, vzduch byl nasycen vůní chleba a buchet. Pekárna tam byla už tenkrát, k obědu jsem si chodívala koupit zákusek z učňovského koutku. Učni se učili modelovat zvířátka a esteticky problematičtější výtvory se prodávaly za dvě koruny. Takže mi ještě
bohatě zbylo na taveňák a rohlík k večeři, zrní pro andulku, nájem a šalinkartu.
Dneska je v těch místech dětský zábavní park
Bongo. A naše dcera rozhodně nesdílí nostalgii své matky, má to docela na háku.:-)
Jé, díky popisu, jako bych tam byla ;)
OdpovědětVymazatSpojit při pondělku tak dokonale nostalgii se zábavou je úkol nelehký, ale zadařilo se. Mám podobné místo...
OdpovědětVymazatMám pocit, že v cukrárnách najdu tolikrát tak problematické předražené výtvory, že bych brala nějakou nepodařenou učňovskou labuťku za dvě kačky;-)
Prima start do nového týdne přeje Vivi
Hezká vzpomínka, dostala jsem chuť na teplý chleba nebo tvarohovou buchtu. Bongo však raději nepřipomínat, náš pavouk mi tam teda dal zabrat. Hezký týden!
OdpovědětVymazatLen - ono to je takhle lepší, ve skutečnosti má ta zřícenina půvab asi jen pro mně. :-)
OdpovědětVymazatVivi - svatá pravda, učni dělali sice příšerky, ale z poctivých surovin. Mňam.:-)
Čáryfučko, já do Bonga jen nakoukla, styčným důstojníkem pro tyhle atrakce je u nás (naštěstí) tatínek.:-)
Zřícenina mě uchvátila více, než zábavní park. Mohli tam udělat něco více kulturnějšího - klub, prostory pro vernisáže. Nebo obojí :)
OdpovědětVymazat