úterý 1. září 2009

Hotelový dům Invalidovna

V rámci výletu do Prahy (na koncert Leonarda Cohena) jsme se zašli podívat i na sídliště Invalidovna. Inspirací nám byl blog o bruselském stylu, chtěli jsme vidět aktuální stav Hotelového domu, který právě prochází rekonstrukcí. Nepodařilo se mi zjistit, jaké úmysly má nový vlastník s hotelovým domem, ani jak bude budova vypadat po rekonstrukci. V tomto domě se točil Kinoautomat - Člověk a jeho dům, který se stal hitem české expozice na světové výstavě Expo 1967 v Montrealu.

Citace z článku v Respektu:
"U dveří pana Nováka zvoní jeho sousedka. Je téměř nahá. Oblečena jen do osušky si omylem zabouchla dveře svého bytu a nyní pana Nováka prosí, aby ji pustil k sobě domů. Co teď? Mladá dáma v prekérní situaci prosí o pomoc. A je velmi půvabná. Na druhou stranu se každou chvíli může vrátit domů manželka pana Nováka, která má navíc dnes narozeniny.
Takto začínal Kinoautomat, superoblíbená česká atrakce na Expo 1967 v Montrealu. Jak známo, diváci pak hlasují, co bude dál, a skoro na každém představení nechali pana Nováka, aby krásnou sousedku pozval dál. Ocitl se s ní sám ve svém malém, ovšem moderním bytě v neméně moderním domě na pražském sídlišti Invalidovna.
Hotelový dům čili hotelák hned u stanice metra tady samozřejmě všichni znají: „Jó, tam se točil Kinoautomat.“ „Tam bydlel Kvašňák, ten fotbalový internacionál.“ „Tam měl byt Vladimír Páral.“ Bývalo to skutečně bydlení pro vyvolené a vrchol socialistického přepychu, ideální kulisa pro nějakého toho neukojeného páralovského inženýra. Dům měl vrátnici, moderní zařízení a elegantní plechovou fasádu.
Tehdy se bouralo bez piety a česká města se z toho dodnes nevzpamatovala.V pátém patře už pětadvacet let žijí Dejlovi. Když se sem stěhovali, „bydlení hotelového typu“ tu ještě fungovalo se vší parádou. „Byl vypsaný nějaký den, to jsme vždycky sešli do takové úklidové místnosti, tam bylo srovnané čisté povlečení. Takže jsme odevzdali špinavé, paní si nás zapsala a dostali jsme čisté,“ vzpomíná Jiří Dejl, jak jako mladí novomanželé uléhali se ženou do peřin s velkým razítkem OPBH. Byt získali pochopitelně jistou „tlačenkou“, přes tchánovy kontakty na Barrandov. Stěhovali se na lehko, protože všechno tady bylo. Včetně nábytku. „Všichni měli stejnou nábytkovou stěnu a stejné gauče na spaní. Platili jsme pak za užívání, byla to možná dvacetikoruna měsíčně,“ vzpomíná pan Dejl.
Vše bylo zajištěno, úklid, ostraha, praní prádla. Byl to dům pro snadný život, produkt optimismu a vizionářství šedesátých let. Většina bytů je tu miniaturní, jen šestadvacet čtverečních metrů. Dispozice je ovšem promyšlená: je tu kuchyň s jídelním stolem, oddělená skleněnými dveřmi od obytného prostoru, závěs odděluje spací kout. Prostě funkční a úsporný stroj na bydlení, tak jak si to představoval Le Corbusier, guru architektonické moderny.
Technický i sociální experiment byl v roce 2001 prohlášen za památku. Moc památečně to tu ovšem nevypadá. Vrátnice je vylomená, okna rozbitá, hliníkové čtverce na fasádě jsou šedivé a flekaté jako po chemickém útoku. Dejlovi jsou jedni z posledních tří nájemníků. Majitel, Pražská správa nemovitostí, jim ještě nenabídl adekvátní bydlení. Pokud to udělá a partaje se vystěhují, začne tady rekonstrukce. Firma je ovšem povinna dodržet stejnou pietu, jako kdyby šlo třeba o barokní zámeček, a kupříkladu vyleštit jeden po druhém aluminiové čtverce na fasádě. "

(Článek je z února 2009, mezitím už rekonstrukce začala).

Supermoderní interiéry v Hotelovém domě vypadaly nějak takto (fotky z blogu Expo58).



Akutální stav budovy zachycují moje fotografie.



"corbusierovské nohy"

Za velkými výkladci v přízemí měla být kavárna a jiná společenská zařízení sloužící přechodným obyvatelům hotelového domu. (Info ze stavebniho-fora).
Úžasný nátěr stěny, který si mnohé Husákovy děti pamatují ze školy. :-) Používal se na okolí umyvadel, chodby.

A na závěr jedna přívětivá cedulka. :-)

7 komentářů:

  1. Mila Janicko,
    konecne byste mela dostat nejakou nabidku na fotky modernich pamatek. Vase ruce jsou proste bruselsky pozlacene. Hotely dum je krasne nafocen ve svem zchatrani a jeste lepe glosovan. Gratuluji.

    vas M.

    OdpovědětVymazat
  2. Milý M.,
    děkuji za přívětivé hodnocení mojí zdejší činnosti a doufám ve Vaši stálou přízeň.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  3. Přeji hezký den,již pár let se vracím do míst,která byla na dlouhých 20let součástí mého domova(bydleli jsem s rodiči v Molákově 22 od r.1962)hledám střípky,okamžiky těch báječných ,bezstarostných dětských let.Je mi líto,když vidím HOTELÁK(tak jsme budovu na nožičkách nazývali),který ztratil tu jeho tehdejší noblesu,kdy se utápěl v lesku svého pláště,ozářený zapadajícím sluncem a životem vyvolených.Hledám a díky za každý moment,který nacházím,děkuji i Vám.Miluška Vokrojová-milusev@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Mám radost, že Vám článek o Hoteláku mohl přivát hezké vzpomínky a moc děkuji, že jste se o ně tady podělila. Přeji Hotelovému domu návrat ztraceného lesku, aby mohl opět těšit naše pohledy vzhůru. Krásné dny a šťastné nalézání Vám přeje Jana.

    OdpovědětVymazat
  5. Mám radost, že jsem objevil tenhle článek.. v Teplicích se nachází jeden velmi podobný dům hotelového bydlení (jen o 9 podlaží vyšší) od Miroslava Masáka. Brzo o něm dáme dohromady článek, tak sem hodím odkaz.
    zatím jako předkrm fotka, zcizená z google maps: http://www.panoramio.com/photo/16188422

    OdpovědětVymazat
  6. Díky, těším se na článek. Boží prst vypadá dobře.:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Je pravda, že nyní HD prokoukl, ale, od jara 2014 se bude hned vedle něj stavět dva výškové domy. Nad metrem a místo Albertu. Což ztíží dostupnost světla do tohoto HD a o ruchu ani nemluvě. Sice v něm nebydlím, ale jeho obyvatele lituju. Ale my máme zase pod okny psí loučku a kdo jí navrhl, toho bych dokázala zbít, i když jsem nikdy nebyla násilník. Štěká se tu od 5 ráno někdy i do 2 v noci. Prostě Invalidovna dostává zabrat a nějaká plastika, jak jí opovrhují dnešní ml. výtvarníci je prkotina.

    OdpovědětVymazat